Zobrazují se příspěvky se štítkempozitivní myšlení. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkempozitivní myšlení. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 28. června 2013

VŠICHNI MÁME K DISPOZICI STEJNĚ ČASU.

PARETOVO PRAVIDLO
Využíváte svůj čas efektivně a k vašemu prospěchu?
Věnujete se opravdu důležitým věcem?
Každý člověk na této planetě má každý den k dispozici stejně času a to je – 24 hodin, 1140 minut, 86 400 sekund.
Nezáleží na tom, kde jsme se narodili, nebo kde žijeme. Ať už se narodíme a vyrosteme kdekoli na světě, v jakýchkoli poměrech a podmínkách, bohatí nebo chudí….
Velký rozdíl už ale nastává v tom, jak svůj čas využíváme a čemu ho věnujeme.  
Využíváte svůj čas efektivně? Věnujete ho těm správným činnostem a aktivitám, nebo jej spíše marníte? Spočítali jste si někdy, kolik hodin denně promarníte? Jaké množství času je to za deset, dvacet či padesát let?
V roce 1969 formuloval italský ekonom Wilfredo Pareto (1848–1923) takzvaný Peterův princip/ Paretovo pravidlo neboli pravidlo 80/20.
Toto pravidlo spočívá v matematickém vzorci, který odráží nerovnoměrné rozložení bohatství a vyjadřuje skutečnost, že zhruba 20 % obyvatel vlastní 80 % bohatství, a zbývajících 80 % obyvatel se dělí o 20 % bohatství.
Toto tvrzení bylo dále rozpracováno jeho následovníky a dnes je všeobecně uznávaným principem měření efektivity čehokoli.  
80/20 – Obecně se dá říci, že 80% jakéhokoli výsledku plyne z 20% vykonaného úsilí.

NAPŘÍKLAD:
  • 20 % obchodníků zajistí 80 % zakázek
  • 80% problémů Vám vytváří 20% Vašich vztahů
  • 80% zábavy prožijete s 20% Vašich známých
  • 80% zisku společnosti  tvoří 20% zákazníků a produktů
  • 20 % vynaloženého času přinese 80 % výsledků (a také 80 % zisku)
  • 80 % přínosů zajistí činnosti, které trvají 20 % času
  • velká část bohatství (80%) je v rukou malého množství lidí (20%)
  • 20 % úsilí přináší 80 % výsledky
  • 20% zákazníků/klientů je zdrojem 80% stížností
  • 20 % naučeného klíčového učiva přináší 80 % úspěch u zkoušky
  • 20% závad způsobí 80% zmetků (a zmatků)
  • 20% recidivistů má na svědomí 80% trestných činů
  • 20% řidičů způsobuje 80% dopravních nehod
  • 20% těch, kteří uzavřou sňatek, se podílí na 80% rozvodové statistiky (opakované rozvody)
  • 20% oděvů nosíme 80% času (to u mě platí na 100% J)
  • 20% slov v knize nese 80% významu
  • S 20% přátel trávíme 80% našeho času (já tedy určitě)
  • V podnikání je realita, že 80% všech začínajících projektů, firem a plánů končí, či krachuje do 3-5 let od svého vzniku.
…. a mohli bychom pokračovat dál a dál.  …….
A co vaše myšlenky? Jakým směrem je zaměřujete? Víte, že každý den Vás napadne asi 25 000 myšlenek?
Je jen na Vás, jaké myšlenky to jsou. Zda vám pomáhají, nebo škodí.
Představte si, že 80% vašich myšlenek je zaměřeno na to, jak se mít lépe, jak být šťastnější, zdravější, spokojenější, jak vydělat více peněz, jak se naučit něco nového… a jen 20% bude negativních. Jak se budete cítit? A jaké budou vaše výsledky?
A naopak, pokud 80% Vašich myšlenek bude zaměřeno směrem, že život je nespravedlivý, ostatní jsou na tom lépe, mají více peněz, lepší práci, spokojenější život, manželství, zdraví…a vy jste na tom špatně. Jaké budou vaše pocity teď? A jaké výsledky Vám přinese toto myšlení? Kterých 80% si vyberete?
Naprostá většina úspěšných lidí Paretovo pravidlo pochopila a svůj čas i své činnosti podrobují právě pravidlu 80/20.
Nyní je dobré položit si otázku?  Kterých 20% činností a aktivit mi přináší nejvíce užitku a výsledku? A naopak, kterých 20% příčin/činností je zdrojem 80% mých problémů a mé nespokojenosti?
Doporučuji seřadit si činnosti podle důležitosti (tedy podílu na celkovém výsledku).  Začněte nejvýznamnějšími úkoly a na ty se zaměřte. Těm méně důležitým se věnujte později.
Vybírejte si, nesnažte se zvládnout vše. (Toto je pro mě vždy největší oříšek, ale jde to) Zaměřte se na omezený počet vašich důležitých cílů a nehoňte se za vším.
Neplýtvejte svým drahocenným časem a nedělejte věci, které chce někdo jiný, abyste udělali, které děláte ze zvyku, ve kterých nejste dobří, a které vás nebaví. Věci, které se protahují, které vám nepřináší žádné uspokojení
Naopak se věnujte věcem, které vám přinášejí radost a baví vás, posouvají vás dopředu za vašimi cíly, dělají z vás lepšího člověka. Věcem, které již splňují poměr 80/20 mezi časem a výsledky. Věcem, při kterých využíváte svou tvořivost a svůj potenciál. Věcem, u kterých se dostáváte do stavu proudění a zapomínáte na čas.
Přeji, ať svůj čas věnujete těm nejdůležitějším činnostem, trávíte nejvíce svého času s lidmi, či aktivitami, které vám přináší 80% vaší radosti a spokojenosti.
Přeji spokojený a naplněný život
Dáša Křiklanová
Kouč osobního rozvoje 

POUŽITÉ ZDROJE:
  • Ivo Toman – kniha Úspěšná sebemanipulace
  • Timothy Ferriss – Čtyřhodinový pracovní týden
  • wikipedia
  • zkušenosti a praxe

čtvrtek 18. dubna 2013

JAK VE ZDRAVÍ PŘEŽÍT ROK 2013

 (a nejen ten)

MUDr Jan Hnízdil – Centrum komplexní péče Dobřichovice
DESATERO LÉKAŘE
1.       Nevěřte slepě lékařům . naslouchejte signálům těla. Nemoci  vám hlásí, že tímto způsobem už dál žít nemůžete.
2.       Převezměte zodpovědnost za vlastní zdraví . Nespoléhejte na zázraky medicíny. Restart se už nemusí podařit.
3.       Žádná instituce Vám klidné stáří nezajistí . Pečujte o své rodiče. Vychovávejte děti k tomu, aby pečovaly o vás.
4.       Nespoléhejte na peníze. Udržujte dobré vztahy rodiny a přátel. Mějte rádi nejen sebe.
5.       Zkuste žít alespoň  jeden den bez elektrospotřebičů. Pokud kolaps nastane, budete překvapeni.
6.       Neposlouchejte projevy politiků. Šíří zdraví nebezpečné negativní  emoce. Když se objeví na televizní obrazovce, přepněte na přírodovědecký program.
7.       Chraňte životní prostředí tak, jako byste chránili sebe.
8.       Práce, která přináší uspokojení vám a prospěch co největšímu počtu lidí, je nejzdravější.
9.       Zdravá strava sama o sobě nestačí. Neméně důležité je, kdy, jak a s kým si jídlo vychutnáváte. Občasný půst vám prospěje.
10.   Sportujte pro radost, nehoňte se, stejně se nedohoníte.
11.    
Zdroj: http://www.ckp-dobrichovice.cz/lekari/rehabilitacni-lekari/

pátek 25. ledna 2013

Před několika dny mi moje úžasná kamarádka a kolegyně z práce půjčila knížku ZÁZRAK KAŽDÝ DEN od Reginy Brettové. 
Tato úžasná kniha mě přiměla, se po delší době více zamyslet sama nad sebou, nad naším světem, společností, lidmi.. nad tím, zda opravdu nemohu udělat  ještě něco víc pro druhé, tuto zemi, lidi,  planetu..... zda nejsem mezi těmi, kteří vědí, že je něco špatně a říkají " s tím by se mělo něco dělat!" Ale to "něco", neudělá  nikdo za nás, To "něco", musíme udělat každý sám za sebe.
V knize je 50 lekcí, jak učinit nemožné možným a tyto lekce jsou podávány v reálných příbězích lidí. K hlubokému zamyšlení mě přimělo několik příběhů z knihy a o ty bych se s vámi chtěla postupně podělit.  Tato kniha mě přiměla k činům, ke kterým jsem se odhodlávala delší dobu, ale pro samou práci pro firmu, kde jde hlavně o zisk a výdělek, jsem na ně neměla čas.
K činům, které sice nepřinesou finanční zisky, ale přinesou úsměv a radost nejednomu dítěti. K činům, které udělají tento svět o něco hezčí. A myslím, že úsměv dětí, kterým do vínku nebyl dán zrovna lehký úděl je několikanásobně důležitější, než peníze.
Z knihy ZÁZRAK KAŽDÝ DEN od Reginy Brettové
LEKCE 1 – ZAČNĚTE TAM, KDE JSTE
Jedno staré přísloví praví: „když si myslíte, že jste příliš malí, abyste dokázali něco změnit, tak jste nikdy nebyli ve stanu s komárem.“
Pokaždé, když jsme je slyšela, jímal mě děs z pomyšlení, jakou moc má ten nepatrný otravný hmyz, když kvůli němu celou noc nespím, a pak se po celý den škrábu. Pravda je taková, že jsme všichni podle potřeby dost velcí a dost malí, abychom dokázali něco změnit.
Když jsem byla novinářkou v Akronu ve státě Ohio, dostala jsem za úkol napsat článek o únosu malé holčičky, k němuž došlo jednoho zářijového dne. Jessice Reppové bylo devět let. V pondělí odpoledne odjela z domu na růžovém kole. Když byla dva bloky od domova, zastavil u ní nějaký muž v autě a zeptal se jí na jistého člověka ze sousedství. Pak vstoupil, šel otevřít kufr u auta a předstíral, že něco hledá. Najednou Jessicu chytil, hodil do kufru a ujížděl pryč.
Otec malé Jessicy volal do redakce Beacon Journalu  prosil nás, abychom o únosu jeho dcvery napsali článek. Volal už pozdě odpoledne, takže už bylo málo času napsat víc než pár faktů, které znal, a uveřejnit dívčin popis. Policie prozatím nezveřejnila žádný detail z vyšetřování, protože bylo příliš brzy. Ani my jsem mnoho faktů neměli. Tehdy ještě neexistovalo sledování dětí pomocí GPS, dnešní Amber Alerts, ani neběžely aktuální í zprávy na nekonečné řadě kabelových kanálů. Jedna naše reportérka, Sherryl Harrisová, zůstala v práci přes čas, aby z Jessičina otce vydolovala úplně všechno, co věděl.  Postarala se o to, aby dívčina fotografie vyšla ráno v novinách. Pak už jí zbyl čas sotva na to, aby napsala popis unesené dívky a plavými vlasy v růžovém tričku.
Po 24 hodinách byla Jessica stále nezvěstná. To už zprávu o jejím únosu převzala všechna media. Stála jsem se skupinou novinářů před domem jejich rodičů a všichni jsem čekali, až přijde další špatná zpráva. Byli jsme si tím skoro jisti. Každý policista Vám potvrdí, že když se dítě nevrátí domů do 24 hodin, tak už se nevrátí. Do domu vcházeli a vycházeli sousedé a duchovní. Už teď to vypadalo jako pohřeb.
Umíte si představit, že byste byli rodiči uneseného dítěte? Že byste se modlili, celou noc seděli u telefonu a pokaždé, když zazvoní, doufali, že vám někdo sdělí, že se stal zázrak? Místo toho Jessičina matka, otec, sestra a bratr zažili ráno plné hukotu policejních helikoptér pátrajících po dívčině těle, hlídky n a koních pročesávaly okolní obilná pole, šerif, agenti FBI a tucty policistů pátrací akce po celém okolí. Šerifovi zástupci dokonce vypluli na motorových člunech a prohledávali okolní jezera. Policejní psi očichali  Jessičina nejmilejšího medvídka a byli nasazeni do pátrání po stopě zmizelé dívky.
Osamělý chlapec přecházel tam a zpátky před šerifovým vozem zaparkovaným před domem. Byl to Jessičin třináctiletý bratr Jonathan. Stále znovu se ptal, jestli už našli jeho sestru. Oči měl zarudlé od pláče a od toho, jak celou noc vstával a chodil se dívat na její postel a modlil se, aby ji tam našel živou a zdravou a spokojeně spící.
Jak jsem sledovala všechno úsilí policie i lidí kolem sebe, modlila jsem se za Jessicu a za její rodinu. Stála jsem na chodníku před jejich domem a najedenou se mi zdálo, jako by se celý dům rozjásal.
Policie našla Jessicu. ŽIVOU.
Její matka, sestra a bratr vyběhli z domu , plakali a děkovali Bohu. Její otec právě vyvěšoval další Jessičiny fotografie, když ho ta radostná zpráva zastihla. Upustil kopie fotografií a rozběhl se do nemocnice.
I všichni novináři běželi do nemocnice. Policie jim v té chvíli ještě nebyla schopná říct, co se dívce stalo, protože když se jí na to ptali, rozplakala se.
Bylo kolem páté ráno, když ji únosce zavedl do večerky Dairy Mart v Barbertonu. Byla tma prodavačka -  jedna z těch, které stojí nejníže na žebříčku kariéry - , když vešel muž s holčičkou, která vypadala vystrašená. Prodavačka se na holčičku pozorně zadívala, pak si prohlédla fotografii Jessicy Reppové u článku v novinách, který napsala Sheryl. Poznala ji. A zavolala policii.
Prodavačka zachránila holčičce život. Popsala policii únosce, který přišel do obchodu jako zákazník.Zanedlouho poté volal na policii zaměstnanec nedaleké čerpací stanice, že přijel člověk, který se chová divně. Kamerový záznam potvrdil, že se jedná o únosce. Zastavil u benzinky, aby si koupil cigarety. Těsně před jedenáctou dopoledne zahlédla policejní hlídka jeho auto na parkovišti. Vedle řidiče seděla dívenka.
Policie oznámila, že jde o muže, který trpí duševní chorobou, ale neléčí se, a proto se chová nevypočitatelně. Detektivové, kteří na případu pracovali, se vyjádřili v tom smyslu, že je pravděpodobné, že by brzy zpanikařil a díku zabil.
O několik let později dostala moje přítelkyně Sheryl Pulitzerovu cenu, což je nejvyšší cena, jakou může novinář získat, za sérii článků o příbuznosti ras. Na článek o Jessice  Rappové si už vůbec nepamatovala.  Byl příliš bezvýznamný, aby v její kariéře něco znamenal. Nešlo o žurnalistiku, za jakou by se rozdávaly ceny. Ale podle mě, top byl mnohem významnější počin – takový, který zachránil život.
Ten nejdůležitější článek, jaký kdy napsala, pro ni byl pravděpodobně ten nejobyčejnější. Možná pod ním nebyl ani její podpis, už se nepamatuji. Ale pomohl zachránit život dítěte.
Nikdy po nálezu Jessicy jsem už nikdy neslyšela ani o zaměstnanci čerpací stanice, ani o prodavačce z večerky, kteří jako první oznámili policii, že viděli únosce s děvčátkem. Velmi často jsou takoví lidé pro nás tak bezvýznamní, že se jim ani nepodíváme do očí, když si kupujeme mléko, krabičku cigaret, nebo tankujeme benzín.
Ale od té doby, co došlo k tomu únosu, se od základů změnil můj pohled na lidi, se kterými se denně setkávám v zaměstnáních, jaká by většina z nás nechtěla dělat. Poučilo mě to, že nikdo není tak bezvýznamný a malý, aby nemohl udělat něco důležitého.
A z toho plyne poučení, že chceme-li změnit svět k lepšímu, měli bychom vykonávat své každodenní povinnosti s větší láskou, pozorností a zájmem. Řečeno jednoduše, važme si své práce, své rosiny, svých sousedů i úkolu, který nám byl přidělen.
Nikdy nemůžeme vědět, co se může stát, když jednoduše uděláme to, co nám okolnosti umožňují. Když začnete tam, kde  jste, můžete bud jen prodávat mléko, cigarety či palivo do aut. Nebo můžete zachránit něčí život.

sobota 14. dubna 2012

MODLITBA OPTIMISTY

Děkuji za nepořádek, který musím uklidit po návštěvě,
protože to znamená, že mám přátele.

Děkuji za daně, které musím platit,
protože znamenají, že mám práci.

Děkuji za trávník, který musím pokosit, za okna, která je potřeba umývat,
za rýny, které volají po vyčištění a údržbě,
protože to znamená, že mám dům.

Děkuji za oblečení, které mám trošku těsné,
protože to znamená, že mám co jíst.

Děkuji za stín, který mne stále provází při práci,
protože to znamená, že máme slunce.

Děkuji za neustálé stížnosti na vládu a na politiku,
protože to znamená, že máme svobodu slova.

Děkuji za velký účet za topení,
protože to znamená. že je nám teplo.

Děkuji za paní, která sedí za mnou v kostele a dráždí mne svým děsným zpěvem,
protože to znamená, že slyším.

Děkuji za stohy prádla k vyprání a k vyžehlení,
protože to znamená, že moji milí jsou mi blízko.

Děkuji za budík, který se ozývá ráno co ráno,
protože to znamená, že žiji.

Děkuji za únavu a za bolavé svaly na sklonku dne,
protože to znamená, že jsem mohl být aktivní.



neděle 18. prosince 2011

Jste rozhodnuti o tom, co chcete? Směřujete tím správným směrem?

„Nezbytným prvním krokem k získání věcí, které od života chcete, je rozhodnout se, co chcete“
 ( BEN STEIN, herec  a spisovatel)
 Za velmi důležité v životě považuji stanovení si cílů/snů, vizí v různých oblastech života. Jinými slovy, vědět, čeho opravdu chci v životě dosáhnout ať už v oblasti zdraví, rodiny, kariéry, majetku, zážitků. Když se Vás zeptám, jaký je Váš cíl pro dnešní den? Čeho chcete dosáhnout v tomto týdnu či měsíci? Čeho byste chtěli dosáhnout nebo kde chcete být za 1 rok, 5 let nebo dokonce deset?Dokážete si na tyto otázky odpovědět?
Zjistila jsem, že mnoho lidí otázka na jejich cíle znervózní, rozhodí, často nevědí, co mají odpovědět. Přesně vědí, co jsou jejich povinnosti, co musí udělat doma, v práci, pro rodinu..
Ale co jejich cíle/sny, které NEMUSÍ, ALE CHTĚJÍ RELAIZOVOVAT?
Lao – c prohlásil „ Když nevíš, kam pluješ, není ti žádný vítr dobrý“  Earl Nightingale zase řekl „Lidé, kteří mají cíl, uspějí, protože vědí, kam směřují“ a měli naprostou pravud
Proč je dobré mít v životě nějaké cíle?
Pokud máme cíle a víme, co přesně od života chceme, dostáváme svůj život více pod kontrolu. S jasně stanoveným cílem zaměřujeme svou energii, úsilí a motivaci správným směrem. Cíle dávají našemu životu větší smysl a náš mozek ví přesně, na co se má zaměřit a kam směřovat svou pozornost.
Důležité jsou 2 typ cílů:
1)      Krátkodobé: umožňují stanovit si priority, efektivně si plánovat a organizovat každodenní život. Tyto cíle jsou velmi důležité, ale ještě důležitější je mít dlouhodobé cíle
2)      Dlouhodobé: vize/cíl, který mne žene kupředu. Na cestě za tímto cílem také rosteme. Irma Bohoňková řekla“ Ukazuje se, že nejšťastnější a nejspokojenější jsou v životě lidé, kteří mají dlouhodobé cíle, kteří mají nějakou vizi, o jejž dosažení dlouhodobě usilují“
Často se stává, že zaměňujeme přání za cíl. Pokud vám někdo řekne, že jeho cílem je být v životě šťastný , bohatý,  spokojený, mít více volného času… Co to ale doopravdy znamená?
Aby byl cíl opravu cílem, musí splňovat určitá kritéria:
1)      Musí být POZITIVNÍ a ZAMĚŘENÝ DO BUDOUCNA (zaměřovat se na to, co chci a kdy to chci)
2)      Musí být MOTIVUJÍCÍ – jak moc to chci? Jak moc je to pro mě důležité? Co se změní, až cíle dosáhnu? Co mi to přinese? POZOR: pokud se u cíle objevuje slovíčko MUSÍM, nebo MĚL BYCH, pak to není váš cíl a nebudete dostatečně motivováni.
3)      Musím ho mít POD KONTROLOU/VLIVEM  – Jak moc mohu cíl ovlivnit? Jak moc ho mám pod kontrolou? Kdo jiný na něj má ještě vliv?
4)      Musí být KONKRÉTNÍ a MĚŘITELNÝ – Co konkrétně chci? Jak a podle čeho poznáte,že jste cíle už dosáhli? Zkuste najít nějaký měřitelný ukazatel, díky kterému budete sledovat, jak se blížíte k svému cíli. U zhubnutí to může být konkrétní váha nebo objem pasu, u zlepšení finanční situace výška měsíčního čistého přijmu. Jsou však ale obecně formulované cíle jako např. „ Chci být šťastnější, lépe mluvit anglicky, mít větší příjem, mít spokojenější manželství… Co ale přesně znamená spokojenější, lepší, vyšší? Jak to změříte a poznáte? U těchto obecných cílů je potřeba konkrétně vědět, co přesně se za tím skrývá, ay váš mozek věděl, kam má směřovat.
5)      Musí být ČASOVĚ OHRANIČENÝ – Kdy konkrétně chci cíle dosáhnout? Kdy chci začít s jeho plněním? Cíl musí mít konkrétní časový termín, př. „ 30.3.2012 uskutečním své první školení na téma Cíle a jejich stanovení“
6)      Musí být ZAZNAMENANÝ – je prokázáno, že cíl, vnímáme jako závaznější, když si ho napíšeme, nebo ho někomu řekneme, nebo ho někde zveřejníme…. Já osobně mám své cíle v knize cílů a na lístečcích u postele.
PŘÍKLAD PŘÁNÍ A CÍLE:
PŘÁNÍ: chci zhubnout                                CÍL: 30.5.2012 Vážím 54 Kg
PŘÁNÍ: chci mít více volného času          CÍL: 31.12.2012 chodím 2x měsíčně cvičit, 1x  měsíčně                                                                          na masáž, 1 týdně ven s přáteli, 3x týdně si čtu knihu…
PŘÁNÍ: Chci mít více peněz                        CÍL: 30.4.2012 vydělávám 60 000 Kč čistého měsíčně     
Už víte, jaké jsou vaše cíle pro další dny a jednotlivé oblasti života? Možná vám pomůže odpovědět si na následující otázky, které vám pomohou ujasnit si vizi v jednotlivých oblastech života. Mě osobně toto cvičení velmi pomohlo uvědomit si, co opravdu chci:
1)      Jaká je vaše představa ideální finanční situace?  Kolik by měl činit váš čistý měsíční příjem? Kolik peněz chcete mít v úsporách a investicích? Kolik peněz chcete měsíčně utratit?
2)      A jak vypadá váš ideální volný čas? Co chechte dělat ve volném čase s rodinou a přáteli? Kolik času chcete věnovat odpočinku a kolik koníčkům? Kde chcete trávit dovolenou? Co děláte pro zábavu?
3)      Jak vypadá představa vašeho ideálního zaměstnání: V jaké oblasti pracujete? Kolik hodin denně pracujete? S kým pracujete? Kde pracujete? Jaký je Váš plat?
4)      Jak vypadá vaše ideální tělo a zdraví? Jak často cvičíte? Co jíte a pijete? Jaká je vaše energie? Jak vypadá vaše tělo?
5)      A co vaše vztahy s rodinou a přáteli? Jak často se s nimi vídáte? Kdo jsou vaši přátelé? Jak se s nimi cítíte? Jaké věci společně podnikáte? Jaká je kvalita vašich vztahů?
6)      Co Váš osobní rozvoj? Navštěvujete nějaké kurzy? Studujete nějakou školu? Meditujete? Věnujete se četbě? Učíte se hrát na nějaký hudební nástroj? Učíte se nějakému novému sportu?
„Můžete být, čím chcete, jen když v to s dostatečnou přesvědčivostí věříte a jednáte podle toho s vírou, protože všechno, co si mysl dokáže představit a v co věří, dokáže taky uskutečnit
NAPOLEON HILL
Přeji všem, ať se vaše sny a cíle naplní a jdete tím správným směrem- Dáša
 - čerpáno z knih Pravidla Úspěchu (Jack Canfield), Irma Bohoňková (Sám sobě koučem)

středa 21. září 2011

Buďme vděční

Vděk považuji za jednu z nejdůležitějších věcí v našem životě.
Vděčnost je také 3. Zásada Reiki: Právě dnes jsem vděčný(á)

V dnešním zrychleném světě a hektických životech máme málo času na to „zastavit se“ a uvědomit si, za co můžeme být ve svém životě vděční. Mnoho z nás se obklopuje velkým množstvím materiálních věcí a přemýšlíme většinou spíš nad tím, co ještě nemáme, co bychom chtěli ještě mít a neceníme si toho, co již máme. A hlavně mnoho „obyčejných“ věcí bereme jako samozřejmost.

Já osobně jsem si důležitost vděčnosti začala více uvědomovat po kurzu sebepoznání, který jsem absolvovala před dvěma lety a který mi v mnoha směrech otevřel oči. Uvědomila jsem si, že vlastně nevyjadřuji vděčnost za „běžné věci, jako je mé zdravé tělo, střecha nad hlavou, jídlo, krásný den, práce, rodina, peníze, přátele, oblečení, vybavení domácnosti,  knihy…… tyto věci jsem brala jako naprosto samozřejmé.

Nedávno jsem navštívila NEVIDITELNOU VÝSTAVU v Praze, kde máte možnost se na 1 hodinu přenést do světa nevidomých, zkusit si projít bytem v naprosté tmě, objednat si pití na baru a zkusit, co slepí lidé zakoušejí na denním pořádku. Byla to pro mě ohromná zkušenost a hlavně jsem si uvědomila, že jsem NESMÍRNĚ VDĚČNÁ za svůj zrak.

Často se setkávám i ve svém okolí se stížnostmi na to, co lidem v životě chybí (chtějí lepší práci,více peněz, hodnější děti, lepší auto, telefon, na lepší dovolenou, víc času na sportování, zábavu….seznam by mohl být ještě hodně dlouhý). Když si tento seznam vyslechnu, zeptám se jich, „A za co jsi v životě vděčný(á), čeho si ceníš?“. Asi nebude překvapením, že stěží dají dohromady 2 věci, za které jsou vděční.

Proč je vlastně vděčnost tak důležitá?  
Vděčnost je mocná síla, která nás povznáší. Je důležité vyjadřovat vděčnost, i když nemáme vše, po čem toužíme. Buďme vděční za jakoukoli maličkost v našem životě. Naučme se každý den oceňovat to, co už máme.
Oceňujme malé věci, na sobě, u přátel, rodiny, v okolí, naše malé i velké úspěchy, to, co jsme v životě již dosáhli… a pak budeme přitahovat více úspěchu a více věcí, za které můžeme být vděční. Vesmír nám vrátí mnohonásobně víc, než za co jsme byli vděčni. Vděčnost vytváří štěstí
„Děkujeme-li „Vesmíru“ za to, co chceme v životě prožít, ve skutečnosti přiznáváme, že to už prožíváme. Vděčnost je tudíž nejúčinnější modlitbou k „vesmíru“; je potvrzením, že nás vyslyšel ještě dříve, než jste o něco poprosili.“ (úryvek z knihy Hovory s Bohem od Neale Donalda Walshe)
A jak můžeme vděčnost vyjadřovat?
ü  Já osobně si každý den třeba při řízení auta nebo při čekání ve frontě, ráno před spaním… opakuji, za co jsem vděčná.
ü  Další skvělou metodou, kterou občas také praktikuji je napsat si „SEZNAM VDĚČNOSTI“. Ten si můžete schovat, občas si ho přečíst a také doplnit.
ü  Další krásná metoda, jak podpořit vděčnost je popsaná v knize „Tajemství“: Pořiďte si „kamínek vděčnosti“ – to může být jakýkoli kamínek, který někde najdete a líbí se vám, vlastně to ani nemusí být kamínek, stačí třeba kaštan. Noste ho pořád u sebe v kabelce nebo v kapse a vždycky, když se ho dotknete, tak si uvědomte, za co všechno můžete být vděční.
ü  Vděčnost nám také pomůže, když se necítíme nejlépe (mám také osobně vyzkoušeno J). Pokud se chcete zbavit nepříjemných pocitů, jste-li unavení, smutní, bez nálady, zklamání, svou energii a vibrace můžete rychle změnit, když si začnete uvědomovat, co vše v životě už máte a za co můžete být vděční.

Věcí, za které můžeme být vděční je nekonečně mnoho. Zde uvádím pro ukázku můj nedávný seznam vděčnosti:

Jsem vděčná za:
Své zdraví, tělo, zrak, rodinu,zdravou dceru, domov, přátele, práci, peníze, jídlo, auto, životní optimismus, touhu vzdělávat se, naše zvířata, zahradu, přírodu a její dary, každý nový den, každý nový zážitek, za nezdary a poučení se z nich, za pomoc druhým a pomoc od druhých, za pocit štěstí, ranní kávu, poznávání nových lidí, knihy, slunečný den, odpočinek, lásku, své koníčky a zájmy, ZA ŽIVOT A JEHO KRÁSY… a je toho ještě mnoho. ¨

Připojuji motivační vzkaz Nicka Vujčiče, člověka bez rukou a nohou, člověka s neuvěřitelným životním elánem, optimismem a vděčností.

Ať jsou vaše životy plné okamžiků, za které můžete být vděční.


Vaše Dáša