Před několika dny mi moje úžasná kamarádka a kolegyně z práce půjčila knížku ZÁZRAK KAŽDÝ DEN od Reginy Brettové. 

Tato úžasná kniha mě přiměla, se po delší době více zamyslet sama nad sebou, nad naším světem, společností, lidmi.. nad tím, zda opravdu nemohu udělat  ještě něco víc pro druhé, tuto zemi, lidi,  planetu..... zda nejsem mezi těmi, kteří vědí, že je něco špatně a říkají " s tím by se mělo něco dělat!" Ale to "něco", neudělá  nikdo za nás, To "něco", musíme udělat každý sám za sebe.
V knize je 50 lekcí, jak učinit nemožné možným a tyto lekce jsou podávány v reálných příbězích lidí. K hlubokému zamyšlení mě přimělo několik příběhů z knihy a o ty bych se s vámi chtěla postupně podělit.  Tato kniha mě přiměla k činům, ke kterým jsem se odhodlávala delší dobu, ale pro samou práci pro firmu, kde jde hlavně o zisk a výdělek, jsem na ně neměla čas.
K činům, které sice nepřinesou finanční zisky, ale přinesou úsměv a radost nejednomu dítěti. K činům, které udělají tento svět o něco hezčí. A myslím, že úsměv dětí, kterým do vínku nebyl dán zrovna lehký úděl je několikanásobně důležitější, než peníze.

Z knihy ZÁZRAK KAŽDÝ DEN od Reginy Brettové

LEKCE 1 – ZAČNĚTE TAM, KDE JSTE

Jedno staré přísloví praví: „když si myslíte, že jste příliš malí, abyste dokázali něco změnit, tak jste nikdy nebyli ve stanu s komárem.“

Pokaždé, když jsme je slyšela, jímal mě děs z pomyšlení, jakou moc má ten nepatrný otravný hmyz, když kvůli němu celou noc nespím, a pak se po celý den škrábu. Pravda je taková, že jsme všichni podle potřeby dost velcí a dost malí, abychom dokázali něco změnit.

Když jsem byla novinářkou v Akronu ve státě Ohio, dostala jsem za úkol napsat článek o únosu malé holčičky, k němuž došlo jednoho zářijového dne. Jessice Reppové bylo devět let. V pondělí odpoledne odjela z domu na růžovém kole. Když byla dva bloky od domova, zastavil u ní nějaký muž v autě a zeptal se jí na jistého člověka ze sousedství. Pak vstoupil, šel otevřít kufr u auta a předstíral, že něco hledá. Najednou Jessicu chytil, hodil do kufru a ujížděl pryč.

Otec malé Jessicy volal do redakce Beacon Journalu  prosil nás, abychom o únosu jeho dcvery napsali článek. Volal už pozdě odpoledne, takže už bylo málo času napsat víc než pár faktů, které znal, a uveřejnit dívčin popis. Policie prozatím nezveřejnila žádný detail z vyšetřování, protože bylo příliš brzy. Ani my jsem mnoho faktů neměli. Tehdy ještě neexistovalo sledování dětí pomocí GPS, dnešní Amber Alerts, ani neběžely aktuální í zprávy na nekonečné řadě kabelových kanálů. Jedna naše reportérka, Sherryl Harrisová, zůstala v práci přes čas, aby z Jessičina otce vydolovala úplně všechno, co věděl.  Postarala se o to, aby dívčina fotografie vyšla ráno v novinách. Pak už jí zbyl čas sotva na to, aby napsala popis unesené dívky a plavými vlasy v růžovém tričku.

Po 24 hodinách byla Jessica stále nezvěstná. To už zprávu o jejím únosu převzala všechna media. Stála jsem se skupinou novinářů před domem jejich rodičů a všichni jsem čekali, až přijde další špatná zpráva. Byli jsme si tím skoro jisti. Každý policista Vám potvrdí, že když se dítě nevrátí domů do 24 hodin, tak už se nevrátí. Do domu vcházeli a vycházeli sousedé a duchovní. Už teď to vypadalo jako pohřeb.

Umíte si představit, že byste byli rodiči uneseného dítěte? Že byste se modlili, celou noc seděli u telefonu a pokaždé, když zazvoní, doufali, že vám někdo sdělí, že se stal zázrak? Místo toho Jessičina matka, otec, sestra a bratr zažili ráno plné hukotu policejních helikoptér pátrajících po dívčině těle, hlídky n a koních pročesávaly okolní obilná pole, šerif, agenti FBI a tucty policistů pátrací akce po celém okolí. Šerifovi zástupci dokonce vypluli na motorových člunech a prohledávali okolní jezera. Policejní psi očichali  Jessičina nejmilejšího medvídka a byli nasazeni do pátrání po stopě zmizelé dívky.

Osamělý chlapec přecházel tam a zpátky před šerifovým vozem zaparkovaným před domem. Byl to Jessičin třináctiletý bratr Jonathan. Stále znovu se ptal, jestli už našli jeho sestru. Oči měl zarudlé od pláče a od toho, jak celou noc vstával a chodil se dívat na její postel a modlil se, aby ji tam našel živou a zdravou a spokojeně spící.

Jak jsem sledovala všechno úsilí policie i lidí kolem sebe, modlila jsem se za Jessicu a za její rodinu. Stála jsem na chodníku před jejich domem a najedenou se mi zdálo, jako by se celý dům rozjásal.

Policie našla Jessicu. ŽIVOU.

Její matka, sestra a bratr vyběhli z domu , plakali a děkovali Bohu. Její otec právě vyvěšoval další Jessičiny fotografie, když ho ta radostná zpráva zastihla. Upustil kopie fotografií a rozběhl se do nemocnice.

I všichni novináři běželi do nemocnice. Policie jim v té chvíli ještě nebyla schopná říct, co se dívce stalo, protože když se jí na to ptali, rozplakala se.

Bylo kolem páté ráno, když ji únosce zavedl do večerky Dairy Mart v Barbertonu. Byla tma prodavačka -  jedna z těch, které stojí nejníže na žebříčku kariéry - , když vešel muž s holčičkou, která vypadala vystrašená. Prodavačka se na holčičku pozorně zadívala, pak si prohlédla fotografii Jessicy Reppové u článku v novinách, který napsala Sheryl. Poznala ji. A zavolala policii.

Prodavačka zachránila holčičce život. Popsala policii únosce, který přišel do obchodu jako zákazník.Zanedlouho poté volal na policii zaměstnanec nedaleké čerpací stanice, že přijel člověk, který se chová divně. Kamerový záznam potvrdil, že se jedná o únosce. Zastavil u benzinky, aby si koupil cigarety. Těsně před jedenáctou dopoledne zahlédla policejní hlídka jeho auto na parkovišti. Vedle řidiče seděla dívenka.

Policie oznámila, že jde o muže, který trpí duševní chorobou, ale neléčí se, a proto se chová nevypočitatelně. Detektivové, kteří na případu pracovali, se vyjádřili v tom smyslu, že je pravděpodobné, že by brzy zpanikařil a díku zabil.

O několik let později dostala moje přítelkyně Sheryl Pulitzerovu cenu, což je nejvyšší cena, jakou může novinář získat, za sérii článků o příbuznosti ras. Na článek o Jessice  Rappové si už vůbec nepamatovala.  Byl příliš bezvýznamný, aby v její kariéře něco znamenal. Nešlo o žurnalistiku, za jakou by se rozdávaly ceny. Ale podle mě, top byl mnohem významnější počin – takový, který zachránil život.

Ten nejdůležitější článek, jaký kdy napsala, pro ni byl pravděpodobně ten nejobyčejnější. Možná pod ním nebyl ani její podpis, už se nepamatuji. Ale pomohl zachránit život dítěte.

Nikdy po nálezu Jessicy jsem už nikdy neslyšela ani o zaměstnanci čerpací stanice, ani o prodavačce z večerky, kteří jako první oznámili policii, že viděli únosce s děvčátkem. Velmi často jsou takoví lidé pro nás tak bezvýznamní, že se jim ani nepodíváme do očí, když si kupujeme mléko, krabičku cigaret, nebo tankujeme benzín.

Ale od té doby, co došlo k tomu únosu, se od základů změnil můj pohled na lidi, se kterými se denně setkávám v zaměstnáních, jaká by většina z nás nechtěla dělat. Poučilo mě to, že nikdo není tak bezvýznamný a malý, aby nemohl udělat něco důležitého.

A z toho plyne poučení, že chceme-li změnit svět k lepšímu, měli bychom vykonávat své každodenní povinnosti s větší láskou, pozorností a zájmem. Řečeno jednoduše, važme si své práce, své rosiny, svých sousedů i úkolu, který nám byl přidělen.

Nikdy nemůžeme vědět, co se může stát, když jednoduše uděláme to, co nám okolnosti umožňují. Když začnete tam, kde  jste, můžete bud jen prodávat mléko, cigarety či palivo do aut. Nebo můžete zachránit něčí život.

Deset kroků ke zvýšení osobních vibrací

Včera mi kamarádka dala vytištěné níže uvedené  „DESATERO“ na zvýšení osobních vibrací. Je v něm mnoho pravdy a já osobně mám všech 10.kroků vyzkoušených ve svém životě a mohu potvrdit,že  OPRAVDU FUNGUJÍ

Zvýšení vlastních vibrací je způsob jak žít takový život, jaký chceme. Pokud vyzařujete vibrace nízké, nemůžete v životě dosáhnout harmonie a budete žít s vnitřním pocitem nespokojenosti. 

Je nutné sebrat odvahu a chuť se svým způsobem života, který vám nevyhovuje, něco udělat a vědomě se rozhodnout pro změnu. Pak jste na nejlepší cestě jak zvýšit frekvenci, již vyzařujete (a kterou druzí podvědomě vnímají, i když nemusejí být nijak zvlášť citliví). Celý proces zvyšování vibrací je v podstatě o posunu ve vnímání reality, kdy se přesunujeme od strachu k pocitům vděčnosti, od boje (i za pozitivní hodnoty) k přijetí nevyhnutelného a vyrovnání se s tím, od vyčerpávajícího a křečovitého úsilí k povznášející lehkosti bytí. A teď už si pojďme zvýšit naše osobní vibrace.

Deset kroků ke zvýšení osobních vibrací

1. Dávejte si pozor na to, o čem přemýšlíte. Sledujte bděle myšlenky, které se vám přes den honí hlavou, a pokud vám do ní náhodou vstoupí nějaká negativní či kritická, nezavalte se kvůli tomu výčitkami, nýbrž je místo toho podle svých možností nahraďte nějakými pozitivnějšími. Některé z nich, které vás naplňují pocitem štěstí a povznášejí, si můžete předem připravit a sepsat na kartičku, kterou pak budete nosit vždy při sobě. V případě přepadení negativním smýšlením pak na ni nahlédněte a nenásilně se "přeprogramujte". Důležité je, abyste se udržovali v pozitivním smýšlení tak dlouho, jak je to možné, a čas strávený negativními myšlenkami zkrátili na minimum.

2. Mluvte pouze o tom, co chcete, nikoliv o tom, co nechcete. Na co se totiž soustředíte, to posilujete a s největší pravděpodobností se také v životě potkáte. Změňte svůj slovník a používejte pozitivní výrazy. Když třeba chcete přestat kouřit, neříkejte si "nekouřím", protože to ve vás může evokovat pocity, že jste o něco ochuzeni. místo toho prohlaste: "Odkládám kouření", nebo "Kouření nepatří do mého života" - i když je v poslední větě formální zápor, vyznění prohlášení je pozitivní. vyzkoušejte si, co na vás platí - každý máme své vnitřní nastavení trochu jiné.

3. Naučte se žehnat. Žehnání nepatří jenom kněžím nebo do kostela, ale vyjádřením vděčnosti se rovněž zvyšují vaše vibrace. Soustřeďte se na to málo (nebo nic), co máte a vyjádřete za to vděčnost. Tímto požehnáním si této věci (příležitosti, vlastnosti) do života přitáhnete víc. A také věřte, že se vaše očekávání uskuteční.

4. Vyhýbejte se negativním nebo pesimistickým lidem. Takovíto lidé vyzařují velmi nízké frekvence, což vaše vyzařování může snižovat. Možná jste si sami všimli, že po setkání s určitými lidmi se cítíte jako vyždímaný citron. Je to tím, že si cucli vaší energie a nemusejí to být jenom energetičtí upíři, kteří něco takového dělají vědomě s cílem druhému uškodit. To vy sami, se svým postojem, který vůči těmto lidem zaujímáte, můžete okrádat o svou drahocennou energii. Pokud se s nimi stýkat musíte (v zaměstnání, rodině), pak jim naznačte, jak byste jejich problémy, stres a starosti, kterými se vás snaží zahltit, řešili vy, a pokud v tom budou pokračovat, nekompromisně rozhovor s nimi ukončete.

5. Moc nepřemýšlejte. Ano, čtete správně, nemyslete tolik! K odreagování od neustálých analýz vám může pomoci třeba procházka v parku - pokud to do přírody máte moc daleko - nebo zavření se na určitou dobu ve svém pokoji (třeba s tím, že si musíte odpočinout, aby vás nerozbolela po práci hlava), a pusťte si příjemnou hudbu - nemusí být nutně relaxační, a koncentrujte se na její zvuk a na svůj pravidelný dech. Nedoporučuji vám dělat žádná náročná dechová cvičení, jenom si všímejte toho, jak dýcháte. A hlavně nehodnoťte! To by vám nabyté vibrace zase mohlo snížit. Můžete se také zaměřit na to, že vdechujete klid a lásku, a vydechujete napětí a obavy. Na vycházce či na výletě se kromě dodýchávání soustřeďte na krásu přírody.

6. Stýkejte se s lidmi stejné krevní skupiny. Najděte si skupinu lidí, kteří se zajímají o stejné věci jako vy a současně se od nich učte. Nejenže se tím pravděpodobně vyhnete energetickým upírům popsaným v bodě 4, ale navíc navážete i milá kamarádství. Já jsem například měla hrůzu z masových akcí, ale dneska se velice ráda účastním různých společných meditací a podobných akcí. Mám pak ze sebe dobrý pocit, že jsem společenská a aktivní.

7. Obětujte každý týden něco, co vás nezruinuje - čas, peníze, pomocnou ruku, nebo něco, co již nepotřebujete a druhému ještě dobře poslouží. Rozproudí se tím energie mezi příimy a výdaji: pomozte a bude pomoženo i vám, darujte a budete obdarováni. Ovšem tento bod si nevysvětlujte tak, že musíte víc dávat než brát! Hovoříme o rovnováze, a hlavně ze své oběti musíte mít dobrý pocit, cítit, že k něčemu byla. Samoúčelná oběť vám k osvícení nejenže nenapomůže, ale mohla by vás od něj i pořádně zdržet.

8. Uvědomujte si to, co děláte, a zůstaňte naladěni pozitivně. Každá vyslaná energie se nám jednou nějak vrátí, takže se snažte být za všech okolností vědomi toho, co děláte, jak se k druhým chováte a jak v různých situacích jednáte. Jak se k druhým chováte, tak se budou oni chovat k vám a tím, že se budete chovat poctivě a spravedlivě, si do života přitáhnete lidi stejně smýšlející i výhodné příležitosti. Na všechno, co se vám přihodí, se snažte pohlížet z té lepší stránky - z té, která je pro vás výhodnější. Přestaňte se zaobírat výčitkami typu: "Proč se něco takového muselo stát právě mně?", ale místo toho hledejte odpověď na otázku: "Jaké dveře se přede mnou tímto zdánlivě nemilosrdným zásahem otevírají?" Není to totiž skutečné, nezapomínejte, že jsme duchovní bytosti, které si vybraly určité pozemské prožitky.

9. Zdržte se sledování zpravodajství, které se soustředí výhradně na tragédie a katastrofy. Nebojte, o nic nepřijdete, vždy se najde nějaký ochotník, který vás o zlu, které se kolem nás děje, bude informovat. Nenabádám tím však k lhostejnosti. Pokud můžete zlu nějak zabránit, rozhodně to udělejte. Pokud však vaše kompetence tak daleko nesahají, nemá smysl se v bolesti rýpat. Naprostá většina médií včetně reklam funguje na principu vyvolávání strachu, který se vás může zmocnit natolik, že budete jako očarovaní koukat na obrazovku a chtít o katastrofě vědět čím dál tím víc - čímž se dostanete do smyčky závislosti.

10.  Udržujte kontakt se svými pocity. To je ze všech nejdůležitější faktor, který vám pomůže udržovat si vyšší vibrace. Vaše pocity v jemnohmotném světě působí jako lepidlo nebo magnet. Když ze sebe máte dobrý pocit, začnete si do života přitahovat věci, příležitosti a události, které vibrují na téže frekvenci. Vaše vibrační úroveň se odvíjí od vašich pocitů, takže se podle svých schopností a možností snažte za každých okolností zůstat na jejím vrcholu, a co nejméně sklouzávejte do negativna a pesimismu. Čím lepší pocit budete ze sebe a ze svého života mít, tím více se zvýší vibrace vašeho osobního vyzařování.

Článek je možné dále šířit, ale bez úprav a s uvedením jména autora / překladatele a zdroje:http://jitro.bloger.cz

Buďme vděční

Vděk považuji za jednu z nejdůležitějších věcí v našem životě.
Vděčnost je také 3. Zásada Reiki: Právě dnes jsem vděčný(á)

V dnešním zrychleném světě a hektických životech máme málo času na to „zastavit se“ a uvědomit si, za co můžeme být ve svém životě vděční. Mnoho z nás se obklopuje velkým množstvím materiálních věcí a přemýšlíme většinou spíš nad tím, co ještě nemáme, co bychom chtěli ještě mít a neceníme si toho, co již máme. A hlavně mnoho „obyčejných“ věcí bereme jako samozřejmost.

Já osobně jsem si důležitost vděčnosti začala více uvědomovat po kurzu sebepoznání, který jsem absolvovala před dvěma lety a který mi v mnoha směrech otevřel oči. Uvědomila jsem si, že vlastně nevyjadřuji vděčnost za „běžné věci, jako je mé zdravé tělo, střecha nad hlavou, jídlo, krásný den, práce, rodina, peníze, přátele, oblečení, vybavení domácnosti,  knihy…… tyto věci jsem brala jako naprosto samozřejmé.

Nedávno jsem navštívila NEVIDITELNOU VÝSTAVU v Praze, kde máte možnost se na 1 hodinu přenést do světa nevidomých, zkusit si projít bytem v naprosté tmě, objednat si pití na baru a zkusit, co slepí lidé zakoušejí na denním pořádku. Byla to pro mě ohromná zkušenost a hlavně jsem si uvědomila, že jsem NESMÍRNĚ VDĚČNÁ za svůj zrak.

Často se setkávám i ve svém okolí se stížnostmi na to, co lidem v životě chybí (chtějí lepší práci,více peněz, hodnější děti, lepší auto, telefon, na lepší dovolenou, víc času na sportování, zábavu….seznam by mohl být ještě hodně dlouhý). Když si tento seznam vyslechnu, zeptám se jich, „A za co jsi v životě vděčný(á), čeho si ceníš?“. Asi nebude překvapením, že stěží dají dohromady 2 věci, za které jsou vděční.

Proč je vlastně vděčnost tak důležitá?  

Vděčnost je mocná síla, která nás povznáší. Je důležité vyjadřovat vděčnost, i když nemáme vše, po čem toužíme. Buďme vděční za jakoukoli maličkost v našem životě. Naučme se každý den oceňovat to, co už máme.

Oceňujme malé věci, na sobě, u přátel, rodiny, v okolí, naše malé i velké úspěchy, to, co jsme v životě již dosáhli… a pak budeme přitahovat více úspěchu a více věcí, za které můžeme být vděční. Vesmír nám vrátí mnohonásobně víc, než za co jsme byli vděčni. Vděčnost vytváří štěstí

„Děkujeme-li „Vesmíru“ za to, co chceme v životě prožít, ve skutečnosti přiznáváme, že to už prožíváme. Vděčnost je tudíž nejúčinnější modlitbou k „vesmíru“; je potvrzením, že nás vyslyšel ještě dříve, než jste o něco poprosili.“ (úryvek z knihy Hovory s Bohem od Neale Donalda Walshe)

A jak můžeme vděčnost vyjadřovat?

ü  Já osobně si každý den třeba při řízení auta nebo při čekání ve frontě, ráno před spaním… opakuji, za co jsem vděčná.

ü  Další skvělou metodou, kterou občas také praktikuji je napsat si „SEZNAM VDĚČNOSTI“. Ten si můžete schovat, občas si ho přečíst a také doplnit.

ü  Další krásná metoda, jak podpořit vděčnost je popsaná v knize „Tajemství“: Pořiďte si „kamínek vděčnosti“ – to může být jakýkoli kamínek, který někde najdete a líbí se vám, vlastně to ani nemusí být kamínek, stačí třeba kaštan. Noste ho pořád u sebe v kabelce nebo v kapse a vždycky, když se ho dotknete, tak si uvědomte, za co všechno můžete být vděční.

ü  Vděčnost nám také pomůže, když se necítíme nejlépe (mám také osobně vyzkoušeno J). Pokud se chcete zbavit nepříjemných pocitů, jste-li unavení, smutní, bez nálady, zklamání, svou energii a vibrace můžete rychle změnit, když si začnete uvědomovat, co vše v životě už máte a za co můžete být vděční.

Věcí, za které můžeme být vděční je nekonečně mnoho. Zde uvádím pro ukázku můj nedávný seznam vděčnosti:

Jsem vděčná za:

Své zdraví, tělo, zrak, rodinu,zdravou dceru, domov, přátele, práci, peníze, jídlo, auto, životní optimismus, touhu vzdělávat se, naše zvířata, zahradu, přírodu a její dary, každý nový den, každý nový zážitek, za nezdary a poučení se z nich, za pomoc druhým a pomoc od druhých, za pocit štěstí, ranní kávu, poznávání nových lidí, knihy, slunečný den, odpočinek, lásku, své koníčky a zájmy, ZA ŽIVOT A JEHO KRÁSY… a je toho ještě mnoho. ¨

Připojuji motivační vzkaz Nicka Vujčiče, člověka bez rukou a nohou, člověka s neuvěřitelným životním elánem, optimismem a vděčností.

Ať jsou vaše životy plné okamžiků, za které můžete být vděční.

Vaše Dáša