pátek 28. června 2013

PARETOVO PRAVIDLO

Využíváte svůj čas efektivně a k vašemu prospěchu?
Věnujete se opravdu důležitým věcem?
Každý člověk na této planetě má každý den k dispozici stejně času a to je – 24 hodin, 1140 minut, 86 400 sekund.
Nezáleží na tom, kde jsme se narodili, nebo kde žijeme. Ať už se narodíme a vyrosteme kdekoli na světě, v jakýchkoli poměrech a podmínkách, bohatí nebo chudí….
VŠICHNI MÁME K DISPOZICI STEJNĚ ČASU.
Velký rozdíl už ale nastává v tom, jak svůj čas využíváme a čemu ho věnujeme.  
Využíváte svůj čas efektivně? Věnujete ho těm správným činnostem a aktivitám, nebo jej spíše marníte? Spočítali jste si někdy, kolik hodin denně promarníte? Jaké množství času je to za deset, dvacet či padesát let?
V roce 1969 formuloval italský ekonom Wilfredo Pareto (1848–1923) takzvaný Peterův princip/ Paretovo pravidlo neboli pravidlo 80/20.
Toto pravidlo spočívá v matematickém vzorci, který odráží nerovnoměrné rozložení bohatství a vyjadřuje skutečnost, že zhruba 20 % obyvatel vlastní 80 % bohatství, a zbývajících 80 % obyvatel se dělí o 20 % bohatství.
Toto tvrzení bylo dále rozpracováno jeho následovníky a dnes je všeobecně uznávaným principem měření efektivity čehokoli.  
80/20 – Obecně se dá říci, že 80% jakéhokoli výsledku plyne z 20% vykonaného úsilí.

NAPŘÍKLAD:
  • 20 % obchodníků zajistí 80 % zakázek
  • 80% problémů Vám vytváří 20% Vašich vztahů
  • 80% zábavy prožijete s 20% Vašich známých
  • 80% zisku společnosti  tvoří 20% zákazníků a produktů
  • 20 % vynaloženého času přinese 80 % výsledků (a také 80 % zisku)
  • 80 % přínosů zajistí činnosti, které trvají 20 % času
  • velká část bohatství (80%) je v rukou malého množství lidí (20%)
  • 20 % úsilí přináší 80 % výsledky
  • 20% zákazníků/klientů je zdrojem 80% stížností
  • 20 % naučeného klíčového učiva přináší 80 % úspěch u zkoušky
  • 20% závad způsobí 80% zmetků (a zmatků)
  • 20% recidivistů má na svědomí 80% trestných činů
  • 20% řidičů způsobuje 80% dopravních nehod
  • 20% těch, kteří uzavřou sňatek, se podílí na 80% rozvodové statistiky (opakované rozvody)
  • 20% oděvů nosíme 80% času (to u mě platí na 100% J)
  • 20% slov v knize nese 80% významu
  • S 20% přátel trávíme 80% našeho času (já tedy určitě)
  • V podnikání je realita, že 80% všech začínajících projektů, firem a plánů končí, či krachuje do 3-5 let od svého vzniku.
…. a mohli bychom pokračovat dál a dál.  …….
A co vaše myšlenky? Jakým směrem je zaměřujete? Víte, že každý den Vás napadne asi 25 000 myšlenek?
Je jen na Vás, jaké myšlenky to jsou. Zda vám pomáhají, nebo škodí.
Představte si, že 80% vašich myšlenek je zaměřeno na to, jak se mít lépe, jak být šťastnější, zdravější, spokojenější, jak vydělat více peněz, jak se naučit něco nového… a jen 20% bude negativních. Jak se budete cítit? A jaké budou vaše výsledky?
A naopak, pokud 80% Vašich myšlenek bude zaměřeno směrem, že život je nespravedlivý, ostatní jsou na tom lépe, mají více peněz, lepší práci, spokojenější život, manželství, zdraví…a vy jste na tom špatně. Jaké budou vaše pocity teď? A jaké výsledky Vám přinese toto myšlení? Kterých 80% si vyberete?
Naprostá většina úspěšných lidí Paretovo pravidlo pochopila a svůj čas i své činnosti podrobují právě pravidlu 80/20.
Nyní je dobré položit si otázku?  Kterých 20% činností a aktivit mi přináší nejvíce užitku a výsledku? A naopak, kterých 20% příčin/činností je zdrojem 80% mých problémů a mé nespokojenosti?
Doporučuji seřadit si činnosti podle důležitosti (tedy podílu na celkovém výsledku).  Začněte nejvýznamnějšími úkoly a na ty se zaměřte. Těm méně důležitým se věnujte později.
Vybírejte si, nesnažte se zvládnout vše. (Toto je pro mě vždy největší oříšek, ale jde to) Zaměřte se na omezený počet vašich důležitých cílů a nehoňte se za vším.
Neplýtvejte svým drahocenným časem a nedělejte věci, které chce někdo jiný, abyste udělali, které děláte ze zvyku, ve kterých nejste dobří, a které vás nebaví. Věci, které se protahují, které vám nepřináší žádné uspokojení
Naopak se věnujte věcem, které vám přinášejí radost a baví vás, posouvají vás dopředu za vašimi cíly, dělají z vás lepšího člověka. Věcem, které již splňují poměr 80/20 mezi časem a výsledky. Věcem, při kterých využíváte svou tvořivost a svůj potenciál. Věcem, u kterých se dostáváte do stavu proudění a zapomínáte na čas.
Přeji, ať svůj čas věnujete těm nejdůležitějším činnostem, trávíte nejvíce svého času s lidmi, či aktivitami, které vám přináší 80% vaší radosti a spokojenosti.
Přeji spokojený a naplněný život
Dáša Křiklanová
Kouč osobního rozvoje 

POUŽITÉ ZDROJE:
  • Ivo Toman – kniha Úspěšná sebemanipulace
  • Timothy Ferriss – Čtyřhodinový pracovní týden
  • wikipedia
  • zkušenosti a praxe

VŠICHNI MÁME K DISPOZICI STEJNĚ ČASU.

PARETOVO PRAVIDLO
Využíváte svůj čas efektivně a k vašemu prospěchu?
Věnujete se opravdu důležitým věcem?
Každý člověk na této planetě má každý den k dispozici stejně času a to je – 24 hodin, 1140 minut, 86 400 sekund.
Nezáleží na tom, kde jsme se narodili, nebo kde žijeme. Ať už se narodíme a vyrosteme kdekoli na světě, v jakýchkoli poměrech a podmínkách, bohatí nebo chudí….
Velký rozdíl už ale nastává v tom, jak svůj čas využíváme a čemu ho věnujeme.  
Využíváte svůj čas efektivně? Věnujete ho těm správným činnostem a aktivitám, nebo jej spíše marníte? Spočítali jste si někdy, kolik hodin denně promarníte? Jaké množství času je to za deset, dvacet či padesát let?
V roce 1969 formuloval italský ekonom Wilfredo Pareto (1848–1923) takzvaný Peterův princip/ Paretovo pravidlo neboli pravidlo 80/20.
Toto pravidlo spočívá v matematickém vzorci, který odráží nerovnoměrné rozložení bohatství a vyjadřuje skutečnost, že zhruba 20 % obyvatel vlastní 80 % bohatství, a zbývajících 80 % obyvatel se dělí o 20 % bohatství.
Toto tvrzení bylo dále rozpracováno jeho následovníky a dnes je všeobecně uznávaným principem měření efektivity čehokoli.  
80/20 – Obecně se dá říci, že 80% jakéhokoli výsledku plyne z 20% vykonaného úsilí.

NAPŘÍKLAD:
  • 20 % obchodníků zajistí 80 % zakázek
  • 80% problémů Vám vytváří 20% Vašich vztahů
  • 80% zábavy prožijete s 20% Vašich známých
  • 80% zisku společnosti  tvoří 20% zákazníků a produktů
  • 20 % vynaloženého času přinese 80 % výsledků (a také 80 % zisku)
  • 80 % přínosů zajistí činnosti, které trvají 20 % času
  • velká část bohatství (80%) je v rukou malého množství lidí (20%)
  • 20 % úsilí přináší 80 % výsledky
  • 20% zákazníků/klientů je zdrojem 80% stížností
  • 20 % naučeného klíčového učiva přináší 80 % úspěch u zkoušky
  • 20% závad způsobí 80% zmetků (a zmatků)
  • 20% recidivistů má na svědomí 80% trestných činů
  • 20% řidičů způsobuje 80% dopravních nehod
  • 20% těch, kteří uzavřou sňatek, se podílí na 80% rozvodové statistiky (opakované rozvody)
  • 20% oděvů nosíme 80% času (to u mě platí na 100% J)
  • 20% slov v knize nese 80% významu
  • S 20% přátel trávíme 80% našeho času (já tedy určitě)
  • V podnikání je realita, že 80% všech začínajících projektů, firem a plánů končí, či krachuje do 3-5 let od svého vzniku.
…. a mohli bychom pokračovat dál a dál.  …….
A co vaše myšlenky? Jakým směrem je zaměřujete? Víte, že každý den Vás napadne asi 25 000 myšlenek?
Je jen na Vás, jaké myšlenky to jsou. Zda vám pomáhají, nebo škodí.
Představte si, že 80% vašich myšlenek je zaměřeno na to, jak se mít lépe, jak být šťastnější, zdravější, spokojenější, jak vydělat více peněz, jak se naučit něco nového… a jen 20% bude negativních. Jak se budete cítit? A jaké budou vaše výsledky?
A naopak, pokud 80% Vašich myšlenek bude zaměřeno směrem, že život je nespravedlivý, ostatní jsou na tom lépe, mají více peněz, lepší práci, spokojenější život, manželství, zdraví…a vy jste na tom špatně. Jaké budou vaše pocity teď? A jaké výsledky Vám přinese toto myšlení? Kterých 80% si vyberete?
Naprostá většina úspěšných lidí Paretovo pravidlo pochopila a svůj čas i své činnosti podrobují právě pravidlu 80/20.
Nyní je dobré položit si otázku?  Kterých 20% činností a aktivit mi přináší nejvíce užitku a výsledku? A naopak, kterých 20% příčin/činností je zdrojem 80% mých problémů a mé nespokojenosti?
Doporučuji seřadit si činnosti podle důležitosti (tedy podílu na celkovém výsledku).  Začněte nejvýznamnějšími úkoly a na ty se zaměřte. Těm méně důležitým se věnujte později.
Vybírejte si, nesnažte se zvládnout vše. (Toto je pro mě vždy největší oříšek, ale jde to) Zaměřte se na omezený počet vašich důležitých cílů a nehoňte se za vším.
Neplýtvejte svým drahocenným časem a nedělejte věci, které chce někdo jiný, abyste udělali, které děláte ze zvyku, ve kterých nejste dobří, a které vás nebaví. Věci, které se protahují, které vám nepřináší žádné uspokojení
Naopak se věnujte věcem, které vám přinášejí radost a baví vás, posouvají vás dopředu za vašimi cíly, dělají z vás lepšího člověka. Věcem, které již splňují poměr 80/20 mezi časem a výsledky. Věcem, při kterých využíváte svou tvořivost a svůj potenciál. Věcem, u kterých se dostáváte do stavu proudění a zapomínáte na čas.
Přeji, ať svůj čas věnujete těm nejdůležitějším činnostem, trávíte nejvíce svého času s lidmi, či aktivitami, které vám přináší 80% vaší radosti a spokojenosti.
Přeji spokojený a naplněný život
Dáša Křiklanová
Kouč osobního rozvoje 

POUŽITÉ ZDROJE:
  • Ivo Toman – kniha Úspěšná sebemanipulace
  • Timothy Ferriss – Čtyřhodinový pracovní týden
  • wikipedia
  • zkušenosti a praxe

čtvrtek 18. dubna 2013

JAK VE ZDRAVÍ PŘEŽÍT ROK 2013

 (a nejen ten)

MUDr Jan Hnízdil – Centrum komplexní péče Dobřichovice
DESATERO LÉKAŘE
1.       Nevěřte slepě lékařům . naslouchejte signálům těla. Nemoci  vám hlásí, že tímto způsobem už dál žít nemůžete.
2.       Převezměte zodpovědnost za vlastní zdraví . Nespoléhejte na zázraky medicíny. Restart se už nemusí podařit.
3.       Žádná instituce Vám klidné stáří nezajistí . Pečujte o své rodiče. Vychovávejte děti k tomu, aby pečovaly o vás.
4.       Nespoléhejte na peníze. Udržujte dobré vztahy rodiny a přátel. Mějte rádi nejen sebe.
5.       Zkuste žít alespoň  jeden den bez elektrospotřebičů. Pokud kolaps nastane, budete překvapeni.
6.       Neposlouchejte projevy politiků. Šíří zdraví nebezpečné negativní  emoce. Když se objeví na televizní obrazovce, přepněte na přírodovědecký program.
7.       Chraňte životní prostředí tak, jako byste chránili sebe.
8.       Práce, která přináší uspokojení vám a prospěch co největšímu počtu lidí, je nejzdravější.
9.       Zdravá strava sama o sobě nestačí. Neméně důležité je, kdy, jak a s kým si jídlo vychutnáváte. Občasný půst vám prospěje.
10.   Sportujte pro radost, nehoňte se, stejně se nedohoníte.
11.    
Zdroj: http://www.ckp-dobrichovice.cz/lekari/rehabilitacni-lekari/

úterý 12. března 2013

Dnes sdílím jeden krásný a trošku „smutný“ článek k zamyšlení. Já osobně jsem se tam našla hned v několika bodech a musím dát za pravdu velké části článku. Žijeme v uspěchané době, kdy dokážeme zdánlivě mnoho,ale ztrácíme sami sebe, ztrácíme základní hodnoty a zapomínáme, že ty nejkrásnější věci jako úsměv, východ slunce, rozkvetlé jarní květiny, smích, pohlazení, obětí, pokec s kamarádkou/kamarádem, odpočinek a spoustu dalších…. jsou ZADARMO. Máme je každý den kolem sebe, jen je často bereme jako samozřejmost a nevážíme si jich.
Přidejme život rokům, čtěme více, smějme se více, radujme se více, pomáhejme více a nikdy neztrácejme sami sebe a nezapomínejme si vážit zdánlivě obyčejných věcí.
Paradoxy dnešní doby
Dnes máme větší domy a menší rodiny,
víc vymožeností, ale míň času,
máme víc titulů, ale míň zdravého rozumu,
víc vědomostí, ale míň soudnosti.

Máme víc odborníků, ale také víc problémů,
víc zdravotníků, ale méně starostlivosti.
Utrácíme příliš bezstarostně,
smějeme se málo,
jezdíme rychle,
zlobíme se brzy, udobřujeme se pozdě,
čteme málo, televizi sledujeme hodně,
a modlíme se velmi zřídka.

Znásobili jsme naše majetky,
ale zredukovali naše hodnoty.
Mluvíme mnoho, milujeme málo,
a podvádíme příliš často.
Učíme se jak vydělat na živobytí,ale ne jak žít.
Přidali jsme roky životu, ale ne život rokům.
 Máme vyšší budovy, ale nižší charaktery,
širší dálnice, ale užší obzory,
myslíme víc, ale máme míň,
kupujeme víc, těšíme se z toho míň.

Cestujeme na měsíc a zpět,
ale máme problém přejít přes ulici a navštívit sousedy.
Dobýváme venkovní vesmír, ale vnitřní ne.
Rozbili jsme atom, ale ne naše předsudky.

Píšeme víc, učíme se míň,
plánujeme víc, dokončujeme míň.
Naučili jsme se pospíchat, ale ne čekat,
máme vyšší platy, ale nižší morálku.
Vytvořili jsme víc počítačů pro víc informací,
abychom vytvořili víc kopií, ale méně komunikujeme. 
Máme vyšší kvantitu, ale nižší kvalitu.

Tohle je čas rychlého stravovaní a pomalého trávení,
vysokých mužů a nízkých charakterů,
více volného času a méně zábavy…
Více druhů jídla…ale méně výživy,
dvou pltů…ale více rozvodů,
krásnějších domů…ale neúplných rodin.

Proto navrhuji, že tak jako dnes, nenechávej nic na zvláštní příležitost,
protože každý den, který žiješ je zvláštní příležitost...
Vyhledávej vědomosti, víc čti, seď na verandě
a obdivuj výhled bez toho, aby jsi věnoval pozornost svým potřebám.

Buď víc času se svou rodinou a přáteli, jez oblíbená jídla,
a navštěvuj místa, které máš rád.

Život je řetěz radostných momentů, není jen o přežití.
Používej svoje křišťálové poháry,
nešetři nejlepším parfémem,
a použij ho kdykoliv budeš chtít.

Odstraň ze svého slovníku fráze jako
„někdy jindy“ a „příště“.
Napiš ten dopis, který jsi chtěl napsat „někdy jindy“.

Řekni své rodině a přátelům
Jak moc je máš rád!
Neodkládej nic, co přináší smích,
a radost do tvého života.
Každý den, každá hodina, každá minuta je výjimečná,
a ty nevíš, jestli není třeba tvoje poslední.

Pokud jsi příliš zaměstnaný najít si čas
přemýšlet nad touto zprávou
říct o ni někomu, koho máš rád,
a říkáš si, že to uděláš „někdy jindy“,

 věř mi,
 „někdy jindy“
 už to třeba nestihneš….
 Zdroj - https://juniper.signaly.cz/0901/paradoxy-dnesni-doby

neděle 17. února 2013

20 rozdílů v přemýšlení mezi bohatým a průměrným člověkem

Před týdnem si ke mě našel cestu jeden  velmi inspirativní a zajímavý členek. 
Vím, že se ke mně nedostal náhodou. Před nedávnem jsem se začetla do knihy od Kim KiyosakiBohatá žena a ta mě musím říci inspirovala k tomu, abych začala více a s větší rozvahou investovat své peníze a více se zaměřit na Cash Flow (samozřejmě knihu od jejího manžela Roberta Kiyosakiho - Bohatý táta, chudý táta jsem četla, a velmi doporučuji, je to pro mě základ)
Ale dilema bylo, co čeho investovat. Do jedné nemovitosti jsem již investovala, ale nebyla jsem si jistá, zde investovat ještě do druhé a více se zadlužit u další banky. Do cesty mi pak vstoupil můj kamarád, kterého jsem neviděla více než rok. Dostali jsme se „náhodou“  na téma ideálních investic a půjčil mi úžasnou knihu Michaela Malonyho – INVESTUJTE DO ZLATA A STŘÍBRA.
No  a pak mi do cesty vstoupil tento článek.
Miluju ty malé zázraky univerza, když se člověk pro něco rozhodne a pak nastane užasný sled „náhodných událostí“ a na vás už pak je pouze tytoi zázraky využít a začít jednat.
Se všemi 20 zásadami souhlasím a většinou z nich jsem se začala již řídit, vím, že jsem na nádherné cestě k finanční nezávislosti. Přeji, ať i pro Vás je tento článek inspirací.

Zdroj: FIRSTCLASS      

pátek 25. ledna 2013

Před několika dny mi moje úžasná kamarádka a kolegyně z práce půjčila knížku ZÁZRAK KAŽDÝ DEN od Reginy Brettové. 
Tato úžasná kniha mě přiměla, se po delší době více zamyslet sama nad sebou, nad naším světem, společností, lidmi.. nad tím, zda opravdu nemohu udělat  ještě něco víc pro druhé, tuto zemi, lidi,  planetu..... zda nejsem mezi těmi, kteří vědí, že je něco špatně a říkají " s tím by se mělo něco dělat!" Ale to "něco", neudělá  nikdo za nás, To "něco", musíme udělat každý sám za sebe.
V knize je 50 lekcí, jak učinit nemožné možným a tyto lekce jsou podávány v reálných příbězích lidí. K hlubokému zamyšlení mě přimělo několik příběhů z knihy a o ty bych se s vámi chtěla postupně podělit.  Tato kniha mě přiměla k činům, ke kterým jsem se odhodlávala delší dobu, ale pro samou práci pro firmu, kde jde hlavně o zisk a výdělek, jsem na ně neměla čas.
K činům, které sice nepřinesou finanční zisky, ale přinesou úsměv a radost nejednomu dítěti. K činům, které udělají tento svět o něco hezčí. A myslím, že úsměv dětí, kterým do vínku nebyl dán zrovna lehký úděl je několikanásobně důležitější, než peníze.
Z knihy ZÁZRAK KAŽDÝ DEN od Reginy Brettové
LEKCE 1 – ZAČNĚTE TAM, KDE JSTE
Jedno staré přísloví praví: „když si myslíte, že jste příliš malí, abyste dokázali něco změnit, tak jste nikdy nebyli ve stanu s komárem.“
Pokaždé, když jsme je slyšela, jímal mě děs z pomyšlení, jakou moc má ten nepatrný otravný hmyz, když kvůli němu celou noc nespím, a pak se po celý den škrábu. Pravda je taková, že jsme všichni podle potřeby dost velcí a dost malí, abychom dokázali něco změnit.
Když jsem byla novinářkou v Akronu ve státě Ohio, dostala jsem za úkol napsat článek o únosu malé holčičky, k němuž došlo jednoho zářijového dne. Jessice Reppové bylo devět let. V pondělí odpoledne odjela z domu na růžovém kole. Když byla dva bloky od domova, zastavil u ní nějaký muž v autě a zeptal se jí na jistého člověka ze sousedství. Pak vstoupil, šel otevřít kufr u auta a předstíral, že něco hledá. Najednou Jessicu chytil, hodil do kufru a ujížděl pryč.
Otec malé Jessicy volal do redakce Beacon Journalu  prosil nás, abychom o únosu jeho dcvery napsali článek. Volal už pozdě odpoledne, takže už bylo málo času napsat víc než pár faktů, které znal, a uveřejnit dívčin popis. Policie prozatím nezveřejnila žádný detail z vyšetřování, protože bylo příliš brzy. Ani my jsem mnoho faktů neměli. Tehdy ještě neexistovalo sledování dětí pomocí GPS, dnešní Amber Alerts, ani neběžely aktuální í zprávy na nekonečné řadě kabelových kanálů. Jedna naše reportérka, Sherryl Harrisová, zůstala v práci přes čas, aby z Jessičina otce vydolovala úplně všechno, co věděl.  Postarala se o to, aby dívčina fotografie vyšla ráno v novinách. Pak už jí zbyl čas sotva na to, aby napsala popis unesené dívky a plavými vlasy v růžovém tričku.
Po 24 hodinách byla Jessica stále nezvěstná. To už zprávu o jejím únosu převzala všechna media. Stála jsem se skupinou novinářů před domem jejich rodičů a všichni jsem čekali, až přijde další špatná zpráva. Byli jsme si tím skoro jisti. Každý policista Vám potvrdí, že když se dítě nevrátí domů do 24 hodin, tak už se nevrátí. Do domu vcházeli a vycházeli sousedé a duchovní. Už teď to vypadalo jako pohřeb.
Umíte si představit, že byste byli rodiči uneseného dítěte? Že byste se modlili, celou noc seděli u telefonu a pokaždé, když zazvoní, doufali, že vám někdo sdělí, že se stal zázrak? Místo toho Jessičina matka, otec, sestra a bratr zažili ráno plné hukotu policejních helikoptér pátrajících po dívčině těle, hlídky n a koních pročesávaly okolní obilná pole, šerif, agenti FBI a tucty policistů pátrací akce po celém okolí. Šerifovi zástupci dokonce vypluli na motorových člunech a prohledávali okolní jezera. Policejní psi očichali  Jessičina nejmilejšího medvídka a byli nasazeni do pátrání po stopě zmizelé dívky.
Osamělý chlapec přecházel tam a zpátky před šerifovým vozem zaparkovaným před domem. Byl to Jessičin třináctiletý bratr Jonathan. Stále znovu se ptal, jestli už našli jeho sestru. Oči měl zarudlé od pláče a od toho, jak celou noc vstával a chodil se dívat na její postel a modlil se, aby ji tam našel živou a zdravou a spokojeně spící.
Jak jsem sledovala všechno úsilí policie i lidí kolem sebe, modlila jsem se za Jessicu a za její rodinu. Stála jsem na chodníku před jejich domem a najedenou se mi zdálo, jako by se celý dům rozjásal.
Policie našla Jessicu. ŽIVOU.
Její matka, sestra a bratr vyběhli z domu , plakali a děkovali Bohu. Její otec právě vyvěšoval další Jessičiny fotografie, když ho ta radostná zpráva zastihla. Upustil kopie fotografií a rozběhl se do nemocnice.
I všichni novináři běželi do nemocnice. Policie jim v té chvíli ještě nebyla schopná říct, co se dívce stalo, protože když se jí na to ptali, rozplakala se.
Bylo kolem páté ráno, když ji únosce zavedl do večerky Dairy Mart v Barbertonu. Byla tma prodavačka -  jedna z těch, které stojí nejníže na žebříčku kariéry - , když vešel muž s holčičkou, která vypadala vystrašená. Prodavačka se na holčičku pozorně zadívala, pak si prohlédla fotografii Jessicy Reppové u článku v novinách, který napsala Sheryl. Poznala ji. A zavolala policii.
Prodavačka zachránila holčičce život. Popsala policii únosce, který přišel do obchodu jako zákazník.Zanedlouho poté volal na policii zaměstnanec nedaleké čerpací stanice, že přijel člověk, který se chová divně. Kamerový záznam potvrdil, že se jedná o únosce. Zastavil u benzinky, aby si koupil cigarety. Těsně před jedenáctou dopoledne zahlédla policejní hlídka jeho auto na parkovišti. Vedle řidiče seděla dívenka.
Policie oznámila, že jde o muže, který trpí duševní chorobou, ale neléčí se, a proto se chová nevypočitatelně. Detektivové, kteří na případu pracovali, se vyjádřili v tom smyslu, že je pravděpodobné, že by brzy zpanikařil a díku zabil.
O několik let později dostala moje přítelkyně Sheryl Pulitzerovu cenu, což je nejvyšší cena, jakou může novinář získat, za sérii článků o příbuznosti ras. Na článek o Jessice  Rappové si už vůbec nepamatovala.  Byl příliš bezvýznamný, aby v její kariéře něco znamenal. Nešlo o žurnalistiku, za jakou by se rozdávaly ceny. Ale podle mě, top byl mnohem významnější počin – takový, který zachránil život.
Ten nejdůležitější článek, jaký kdy napsala, pro ni byl pravděpodobně ten nejobyčejnější. Možná pod ním nebyl ani její podpis, už se nepamatuji. Ale pomohl zachránit život dítěte.
Nikdy po nálezu Jessicy jsem už nikdy neslyšela ani o zaměstnanci čerpací stanice, ani o prodavačce z večerky, kteří jako první oznámili policii, že viděli únosce s děvčátkem. Velmi často jsou takoví lidé pro nás tak bezvýznamní, že se jim ani nepodíváme do očí, když si kupujeme mléko, krabičku cigaret, nebo tankujeme benzín.
Ale od té doby, co došlo k tomu únosu, se od základů změnil můj pohled na lidi, se kterými se denně setkávám v zaměstnáních, jaká by většina z nás nechtěla dělat. Poučilo mě to, že nikdo není tak bezvýznamný a malý, aby nemohl udělat něco důležitého.
A z toho plyne poučení, že chceme-li změnit svět k lepšímu, měli bychom vykonávat své každodenní povinnosti s větší láskou, pozorností a zájmem. Řečeno jednoduše, važme si své práce, své rosiny, svých sousedů i úkolu, který nám byl přidělen.
Nikdy nemůžeme vědět, co se může stát, když jednoduše uděláme to, co nám okolnosti umožňují. Když začnete tam, kde  jste, můžete bud jen prodávat mléko, cigarety či palivo do aut. Nebo můžete zachránit něčí život.